Recenze knihy Pracovna republiky

Recenze knihy, autorka: Dana Vondrášková na portálu eSeznam.cz

Název: Pracovna republiky
Podtitul: Architektura Plzně v letech 1918-1938
Autoři: Petr Domanický
Starý most a Západočeská galerie v Plzni, 2018, 250 stran

Ing. arch. Petr Domanický (nar. 1973 v Plzni), kurátor sbírek a výstav v Západočeské galerii v Plzni, je autorem a spoluautorem publikací věnovaných architektuře Plzně a Plzeňského kraje. Vyjadřuje se k současné problematice urbanistické koncepce města a podporuje její rozvoj ve prospěch potřeb obyvatel.

Výpravná, graficky velkoryse řešená publikace se zaměřuje na architekturu Plzně z přelomu století. V úvodu autor upozorňuje na mimořádná díla vytvořená jako soukromé zakázky, která na rozdíl od veřejných staveb vyznačujících se průměrností a mnohdy postrádající vzájemnou návaznost, vynikala výjimečností.

Meziválečný architektonický a urbanistický vývoj Plzně nebyl dosud uceleně zpracován. Petr Domanický jako první přináší pozoruhodné informace o projektech vznikajících v této době, mezi nimiž nechybí jedinečná díla slavných tvůrců Adolfa Loose nebo plzeňského architekta Hanuše Zápala, Rudolfa Černého, Jaroslava Čady, Václava Kleina, Bohumila Chvojky a dalších. Jejich originální stavby představovaly nový, oživující prvek v protikladu s průmyslovým charakterem města a jeho novou zástavbou činžovních domů s nedostatkem zeleně a volných prostranství, s nimiž se v plánech z úsporných důvodů většinou nepočítalo. Po roce 1905 však dochází k „pozoruhodnému procesu, který postupně vedl k zásadní pozitivní proměně charakteru města.“ Nemalou zásluhu na něm měl také architekt August Helmar von Tetmajer z Curychu, který v Plzni působil v letech 1905-1910, či stavební projektant a podnikatel Vojtěch Kapsa. Plzeň, architektonicky pojímaná jako „Pracovna republiky“, vytvořila v letech 1910-1940 svébytnou alternativu k Hradci Králové, zvanému „Salon republiky“. Jednotnou koncepci ve svém díle zohledňoval například architekt Václav Klein, ochranu památek a krajinného rázu prosazoval historik a muzeolog Ladislav Lábek spolu se Zdeňkem Wirthem, historikem umění. V poválečné době se dokončovaly realizace plánů mnoha významných budov jako areálu nemocnice na Borech, vlakové zastávky Říšské předměstí, české průmyslové školy, nebo Bio Invalid s kubistickými prvky. Mezi důležité stavební počiny patřila regulace Radbuzy, jež podstatnou měrou ovlivnila vzhled části centra, zejména v okolí tzv. Benátek. Po válce bylo nutné se vyrovnat se zoufalým nedostatkem bytů, jichž chybělo na pět tisíc. „Na každý uprázdněný levný byt čekají sta rodin největší plzeňské chudiny“, psalo se tehdy.

Své místo má v publikaci Adolf Loos a jeho okruh, který pracoval pro bohaté plzeňské měšťany a podnikatele – Otto Becka, Jana Brummela, Viléma Krause, rodinu Semlerovu a další. Významně se mezi architekty Plzně zapsal také Bohumil Chvojka, jehož nejznámějšími díly jsou Okresní nemocenská pojišťovna a Studentský dům na Denisově nábřeží, kostel Mistra Jana Husi, Okresní dětský domov i nájemní domy Prazdroje.

Autor nás provází údobím architektonickým vývojem Plzně, v němž vznikly pozoruhodné stavby a projekty, zároveň ale docházelo k plošným demolicím, aby se údajně uvolnilo místo pro zeleň a parky, i když realita byla nakonec jiná.

Přínosná publikace na vysoké odborné úrovni a s bohatou fotodokumentací vzbudila záhy po vydání velký zájem. Vyšla ke stejnojmenné výstavě pořádané v plzeňské výstavní síni „13“, již je možno shlédnout do 24. února 2019.